biodiversita vs legislativa

Púvodním plemenem na území Cech a Moravy byla vcela tmavá. Tmavá vcela je zdomácnelá divoká vcela medonosná, príbuzná severoafrické tuniské vcele, která se jiz pred miliony lety z oblasti púvodního rozšírení v jihozápadní Evrope zvolna rozšírila do celé západní, severní a strední Evropy a pres severní Rusko a Sibir až k Tichému oceánu.

Se zavedením mobilních nástavkových úlu zacalo "moderní vcelarení". Práve tou dobou pocali "pokrokoví" vcelari zpochybnovat rasu tmavé vcely krížením a systematickým vytlacováním. Zaslepeni chamtivostí po stále vyšším a vyšším medovém výnosu nedocenili tito prúkopníci vcelarství vynikajcí vlastnosti naší regionálne prizpusobené vcely. V polovine minulého století docházelo k jejímu krížení s jinými plemeny vcel a znacné bastardizaci. V minulém století byla naše Tmavá vcela zámerným dovozem rakouské výkonné vcely apis carnica systematicky vytlacována a nakonec vyhubena. Pritom je tmavá vcela dobromyslná, nechá se ošetrovat bez jakékoliv ochrany a je mírnejší než mnohá z rodu carnica. Tmavá vcela je navíc velice pilná, prezimuje velice úsporne v malých rojích a zjara se vyvíjí spíše opatrne, aby prechod ze zimy samostatne kompenzovala. Sbírá pilne i pri chladném a špatném pocasí, kdy jiné rasy vcel neoopouští útulek. Doby bez dostatku nektaru i silné zimy preckává bez obtíží a je tudíž na naše klima i prírodu optimálne prizpusobena. Ztráty vcelstva jsou prakticky neznámy. Dokonce roj, který sestává jen z hrstky vcel, nemá potíže prežít.

Tmavá vcela je mírná vcela s dlouhým životem, aniž by se odnaucila bránit se proti vetrelcum a parazitum. Veštšina ve strední Evrope rozšírených vcelích ras je už prepestena, takže nám svou choulostivostí zpusobují velké výdaje. Tmavá vcela je sice od prírody vybavena zvýšenou cilostí a nižšími výnosy, ale za to nás odmení porozumením, spolehlivostí a nízkými náklady. Jsme presvedceni, že naše dobromyslná a presto od prírody divoká vcela má i potenciál k rezistenci proti varroáze.

Práve v dnešní dobe, kdy nás denne zastihují odstrašující zprávy o hromadném vymírání vcel, získává domácí tmavá vcela mimorádne na hodnote. Má mnoho kladných vlastností, které zasluhují být zachovány, nebot nám poskytují duležití informace k prežití medonosné vcely všeobecne. Veríme v enormní potenciál a prirozenou odolnost a robustnost tohoto tvora, který po tisíciletí úspešne odolával všem klimatickým zmenám a epidémiím. Naštestí ješte existují v sousedních zemích zbytky tohoto vcelstva, genetická zásoba, po které mužeme sáhnout.V Evrope je stále více uvedomelých vcelaru, kterí ocenují tyto mimorádné vlastnosti a zasazují se o existencní rozšírení a opetné zdomácnení tmavé vcely.

Pres všechny dobré vlastnosti bude mít Tmavává vcela opravdovou šanci jen tehdy, pokud se najde dostatek vcelarú, kterí tyto vlastnosti ocení a budou je šírit. Verím též, že mnohý vcelar, který pro rostoucí ztráty svého prešlechteného vcelstva kranky zamýšlí vzdát se vcelarení, najde s tmavou vcelou ztracenou lásku k vcelarení a toto kulturní dedictví bude predávat dál.

Biodiversita - ochrana ohroroženého druhu

Dalším duležitý argument pro zachování tmavé vcely je ochrana ohroženého druhu. Lidstvo na celém svete zažívá globalizaci, jaká ješte neexistovala. V jejím dúsledku dramaticky vymírají domácí druhy, jiné organismy se neprirozene sile rozširují. Rozmanitost druhu razantním tempem ubývá. Protikladem tohotu ochuzování je biodiverzita. Definuje co možná nejvetší rozmanitost druhu zachováním v jejich prirozených oblastech rozšírení. Z hlediska biodiverzity v naší vlasti je nezodpovedné nadále zabranovat rozšírení tmavé vcely ochranou neprátelské vcely kranské. Práve to se však deje v Cesku. Tmavá vcela je ze strany legislativy a Ceského vcelarského svazu vyvraždována systematikou genocidi.

Legislativa - boj proti biodiversite

V roce 1965–66 prestala tmavá vcela v cisté forme oficiálne existovat. V roce 1970 byla Ceským svazem vcelarú prijata dlouhodobá koncepce chovu matek. Jejím cílem byla cistá forma vcely kranské. Od té doby legislativa Ceské republiky vehementne ignoruje všechny pozitivní argumenty pro ochranu naší jediné domovské Tmavé vcely apis mellifera mellifera a její rozšírení v naší vlasti. Nezodpovezenou otázkou zústává, jestli se v Ceském vcelarském svazu nechoulí jen pár tvrdohlavých funkcionárú, kterí nechápou ekologické souvislosti a zámerne rozširují nesmyslné pohádky o lenivosti, bodovitosti, choulostivosti a rojivosti Tmavé vcely, a nutnosti chránit naší ohroženou vcelu kranku.